fbpx
+420 732 827 906
info@sylviesamsonova.cz

Jestli Vaše dítě bude úspěšné záleží na těchto 5 věcech

Jestli Vaše dítě bude úspěšné záleží na těchto 5 věcech

Jakou jste doma měli výchovu? Byli na vás rodiče přísní, nebo naopak spíše benevolentní?

Souhlasíte s tím, jak vás vychovávali vaši rodiče? Co děláte jinak

Jak to máte teď?

Jste spokojeni s tím, jak se vaše dítě chová? Uklidí si doma hračky, věci, chystá se samo do školy, plní si svoje domácí povinnosti automaticky bez neustálého připomínání a pomáhá vám, nevzteká se proto, že mu nechcete něco koupit či něco dovolit, neodmlouvá a umí se zabavit samostatně i jinak než na mobilu či tabletu?

Pokud jste odpověděli na všechno “ano”, pak pro vás tento článek není ,-) Pro ty ostatní z nás jsem připravila 5 zásadních chyb rodičů, kterým bychom se měli vyvarovat.

 

Dnešní rodiče mají jednu společnou věc, chtějí pro svoje děti lepší život a dětství, než sami zažili. Mnozí dnešní rodiče totiž měli výchovu velmi striktní, přísnou a proto se svými dětmi mají “kamarádské” vztahy.  Jednají s dětmi ne jako rovný s rovným, ale jako rovný s “rovnějším”. Svým dětem se snaží dopřát vše, co oni sami v dětství neměli a přerůstá to v to, že pořizují věci, které nepotřebují.

Co takovým jednáním svoje děti učíme?

Co když ve své dospělosti zažijí období, kdy se jim nebude dařit a oni si nebudou moci koupit vše, na co jsou zvyklí?

Jak se děti, kterým bylo vždy vyhověno bez ohledu na jejich “zásluhy” chovat v momentech, kdy se budou prosazovat mezi svými vrstevníky ve škole, následně v práci?

Pokud chcete své děti v dospívání a dospělosti

  • vyvarovat pocitů frustrace
  • chcete, aby se uměly o sebe postarat
  • chcete aby věděly, že když něco nejde hned
  • tak je potřeba najít jinou cestu
  • aby věděly, že když něco chtějí, je potřeba pro to něco udělat, pak tady 5 zásadních rodičovských rad:

 

1.Vždyť jsou to jen děti

Už jste to někdy slyšeli nebo sami řekli? Ano děti nejsou dospělí, jsou to děti. Ale i děti mají svoje povinnosti, svoji odpovědnost. Uvedu na příkladu Kláry, mojí kamarádky, se kterou jsem se potkala v obchodě. Klára tam byla se svojí čtyřletou dcerou, která u pokladny “nutně potřebovala” lízátko. Klára jí řekla, že už mají Kinder vajíčko a lentilky a že to stačí. Její dcera spustila takový řev, že Klára lízátko bez slova podala a dala na pokladní pás. Pak téměř omluvně řekla: “no je to jen dítě”.

Očekávejme od svých dětí respekt, morálku, šlechetnost, střídmost. Svým dětem jsme jistě vysvětlili, jaké je “chtěné” chování. I čtyřleté dítě chápe moc dobře, že chtěné chování není stropit v obchodě scénu, protože chce lízátko. Tvrzení, že ji dělalo proto, že je “jen dítě” je naprostou výmluvou.

Váš rozum a cit vám přece říká, co už je “za hranou”. Je možné, že pokud by Klára řekla dceři, že jestli nepřestane dělat scénu, tak vrátí i Kinder vajíčko a lentilky. Pokud by vyvádět nepřestala, tak by tak Klára učinila, tak by její dcera nepřestala vyvádět a brečet, ale poučila by se. Klára by sice zaplatila tu “daň”, že by její dcera ještě asi tři minuty v obchodě dělala scénu, ale pro příště už by její dcera věděla, jak se chovat.

2. Kdo kritizuje moje dítě, je nepřítel

Také už jste slyšeli o tom, že každá správná máma je “lvice” a táta “lev”, kteří v případě, kdy se na jejich dítě někdo jen “špatně podívá”, by měli “zaútočit”?

Pokud jsou děti mimo náš dohled, mnohdy se chovají jinak. Zejména učitelé o tom vědí svoje.

Pamatuji si jednoho spolužáka, jehož rodiče byli zámožní a on měl vždy vše, o čem jsme my ostatní jen snili. Dost si vybíral, jestli se s někým bavit bude či nikoliv. Pamatuji si případ, kdy se kluci honili po chodbě a on upadl, zakopl o práh, vyrazil si zub, jeho rodiče druhý den ráno přišli a křičeli na učitelku, že je neschopná. Křičeli na ni, jak mohla dopustit, aby se něco takového stalo, že vůbec nezvládá svoji práci.

Učitelka se marně snažila jim vysvětlil, že jejich syna je velmi těžké uhlídat, neboť dost často je to právě on. On, který provokuje ostatní k honičkám po chodbě, schovávání různých předmětů nám ostatním různě po škole, že vůbec neposlechne, když mu cokoliv říká.

Jeho rodiče byli natolik přesvědčeni o svojí pravdě, že si šli stěžovat k řediteli a myslím, že naše učitelka tehdy dostala i nějaký postih. Víte, co tento můj bývalý spolužák dělá dnes? Žije v malém bytě, který mu koupili jeho rodiče. Je na úřadu práce, jeho rodiče za něj platí mnoha tisícové dluhy, které nasekal. Ve svém domě už ho nechtějí, nestýkají se, neboť svoji matku před pár lety uhodil za to, že mu odmítla dát peníze. Nepřijetím kritiky svých dětí jim říkáme, že je správně, že se chovají “špatně”.

3. Dítě na prvním místě

Mnozí rodiče přizpůsobují svoje plány, povinnosti i veškeré potřeby svým dětem. U tohoto tématu mě napadá příklad jiné mojí kamarádky Hanky.  Dlouho jsme se neviděly a chtěly jsme si popovídat, dohodly jsme po zprávách na čase, kdy budeme mít obě čas spolu chvíli poklábosit.

Asi po dvou minutách hovoru přiběhl k Hance její desetiletý syn, že má hlad, ať mu nachystá svačinu. Hanka hovor ukončila s tím, že mu musí nachystat svačinu. Následně volala znova, a asi po třech minutách hovoru přišel její syn za ní s tím, že mu nejde pustit ten playstation, ať mu to jde pomoci rozjet, že se to nějak seklo.

Půl hodinu, kterou jsme na sebe tedy měly s Hankou jsme  se tedy slyšely asi pět minut. Hanka mi večer psala, jak je vyčerpaná, že nic nestíhá, že nemá chvíli klid, že ji už třetí den hrozně bolí hlava a špatně spí.

Jistěže se postaráme o všechny potřeby našich dětí, jistěže jim věnujeme čas, kdy se věnujeme JEN jim, hrajeme si, povídáme, čteme. Ale i rodiče mají svoje potřeby.

Pokud je budeme dlouhodobě přehlížet, tak budeme šťastní nebo frustrovaní?

Jací rodiče, kamarádi, partneři budeme?

Chceme dětem dávat vzor, že mají být “uhoněná máma”?

Nebylo by lepší to zorganizovat a naučit děti tomu, že i my máme svoje potřeby, a pak budeme šťastní a spokojení a tedy v tomto duchu pak můžeme i vychovávat naše děti.

4. Neúměrný strach o dítě

Dítě má právo se vybrečet. Toto právo má totiž i dospělý. Děti mají právo být naštvané, smutné, mají právo si pobrečet. Děti mají právo na svoje emoce. Někdy, když začne dítě brečet, protože jsme mu nedovolili už další kokino, tak je to pro něj v tu chvíli “neštěstí”, ale my přece víme, proč jsme to další kokino nedovolili.

Víme, že dáváme na talíř zrovna oběd a chceme, aby se dítě najedlo zdravého jídla. Jestliže naše dítě potřebuje svoji emoci prožít, tak ho nechme, láskyplně mu řekněme, že jedno kokino stačilo. Teď bude oběd a další kokino si může dát odpoledne, aby ho nebolelo bříško.

Od těchto malých krůčků následně přejdeme k těm závažnějším, kde svoje dítě naučíme, jak se správně přechází přes silnici, aby dítě kolem osmého roku mohlo už samo dojít pro rohlíky a máslo. Pak to jde dál, naučíme, probereme a vysvětlíme, jak se dítě dostane nějakým spojem domů či k babičce a kolem desátého roku již toto dítě zvládne výborně.

A pak přijdou ty pro rodiče náročnější okamžiky, kdy dítě budeme poprvé pouštět na diskotéku, rande. Nebo až třeba ho necháme poprvé jet autem samotného.

Začněme krůček po krůčku na svoje děti předávat odpovědnost úměrnou jejich věku, učíme tak děti, aby měly jistotu toho, co vše už zvládnou, učíme je zodpovědnému přístupu, a sebe tak postupně připravujeme na další a další kroky, které je budeme muset nechat udělat a které pro nás rodiče nejsou úplně jednoduché.

5. Doba mobilní

Jak řešíte “zabavení dítěte” v čekárně u lékaře, nebo na zastávce autobusu nebo když potřebujete něco udělat do práce? Doba mobilní přináší rychlou zábavu pro naše děti (mobil, tablet, notebook). Nechme naše děti, ať si hledají zábavu sami, jedině tak mají možnost objevovat svět. Je dost pravděpodobné, že děti budou zpočátku, pokud byli zvyklí na mobil či tablet několik hodin denně, dost nevrlé, když jim dobu omezíte, ale je to pro jejich dobro. Vzpomeňte si, jaké jste měli dětství vy?

Volný čas jste trávili s kamarády, hráli jste kolektivní hry, socializovali jste se, naučili jste se přitom bez potíží navazovat vztahy a kontakty, naučili jste se interakci s druhými lidmi, zkoumali jste svět. Doma jste se naučili pomáhat máme s vařením, úklidem, péčí o domácnost. Díky běžným věcem a interakcím se děti nejen lépe naučili komunikovat a řešit rozpory.

A’t chceme či nikoliv, tak použití elektronických věcí má vliv na náš mozek. A to vůbec nehovořím o tom, že děti nemají díky těmto “zábavám” čas a chuť se hýbat. Což způsobuje obezitu a další zdravotní komplikace. Účelem tohoto článku není rozebírat všechna možná rizika. Děti by rozhodně neměly sedět celý den s “elektronikou” v ruce, to se jistě shodneme. Mnozí rodiče se ptají na doporučení, kolik času by měli děti trávit na mobilních zařízeních.

Samozřejmě vy jste “šéfové”, vy jste ti, kteří o tom rozhodují. Já vám mohu sdělit svůj názor.:

  • Dítě do 2 let by vůbec nemělo přijít do kontaktu s elektronickými věcmi.
  • Dítě do 5 let maximálně 20 minut denně.
  • Dítě do 10 let maximálně hodinu denně.
  • Dítě do 15 let maximálně dvě hodiny denně.

Vhodné je ukázat dětem, že existuje svět plný zajímavostí, které nemůže internet nikdy nahradit. Internet by měl být pouze podpůrným prostředkedkem.

Milujeme svoje děti, a právě proto je připravme na to, aby se o sebe uměly postarat.  Aby z nich vyrostly z nich šťastní lidé, kteří umí žít a využít každý den naplno.

Mějte hezké dny, budu ráda za vaše názory, jak to vidíte vy?

Sylvie

 

No Comments

Add your comment