fbpx
+420 732 827 906
info@sylviesamsonova.cz

SCIFI: rodič a dítě jsou “kámoši”,-)

SCIFI: rodič a dítě jsou “kámoši”,-)

v posledním článku jsme si identifikovali možné příčiny toho, proč Vaše dítko “zlobí, neposlouchá, odmlouvá či kroutí očima”. Dnes se mrkneme na jednoduchý návod, jak situaci napravit ,-)

Abyste se svými dětmi byli parťáci, tak to není “scifi” představa ,-) Vztah děti / rodiče je vztah na celý život. Partneři, kamarádi, kolegové přicházejí a odcházejí, ale se svými dětmi / rodiči máme vztah “napořád”.

Možná ne každý z nás si to uvědomuje, ale to, jakými jsme rodiči svým dětem, je přesně to, co formuje naše děti, určuje jací lidé z nich vyrostou, jací oni sami budou rodiče, jak budou ve svém životě spokojení, šťastní a úspěšní.

Mít pohodový vztah se svými dětmi je přitom velmi jednoduché.

Udělejte si na svoje děti čas – ZASTAVTE SE

Zní to banálně, viďte? Vždyť přece s nimi děláte úkoly, uvařili jste jim  oběd, vyprali oblečení, připravovali oslavu narozenin, byli na třídních schůzkách, platíte jim spoření, odvezli jste je do kroužku, pořád dokola po nich uklízíte…. Neděláte vlastně nic jiného, než že “skáčete” kolem svých dětí.  ZASTAVTE se, to nejcennější, co můžete svým dětem dát, je ČAS, který s nimi strávíte. ČAS, který věnujete tomu, že se svým dětem opravdu věnujete. Pokud Vaše dítě “zlobí”, tak příčiny jsme si rozebrali v posledním článku, zjednodušeně upozorňuje na něco, co je “špatně”, co mu vadí, co ho trápí. To, že “problém” podle nás rodičů není až tak velký, nebo dokonce žádný, v tom nehraje vůbec roli. ZASTAVTE se vždy, než začnete na svoje dítě křičet a přikazovat mu, co má udělat, protože jste to řekli. Zastavte se (mě pomáhá velký nádech, velký výdech – zpočátku to byly klidně i 3-4 nádechy a výdechywink) a podívejte se na celou situaci očima svého dítěte. Klasická situace z pohledu rodiče: Běž si hned dopsat ten úkol, už ses byl napít, vyčůrat, nasvačit, tak běž dopsat ten úkol. A dítě sedí a kouká, nereaguje. Znovu tedy rodič zopakuje “pokyn”, dítě se odšourá do pokojíčku, kde si sedne na zem a začne si hrát s hračkou. Rodič (dost často s velkým funěním nasupeným) vtrhne do pokojíčku, kde na své dítě začne křičet, že to si snad dělá srandu, že je asi hluché, ať si hned sedne ke stolu a dopíše ten úkol.

Buďte v klidu, jeslti myslíte, že tohle žádný jiný rodič nedělá, jen Vy, tak si buďte jistí, že právě tohle se stalo každému z rodičů. Jen ne všichni to umí svému okolí přiznat. Je to normální, nejsme stroje, jsme lidé, máme svoje starosti z práce, s uživením rodiny… Prostě i my jsme “jenom” lidé. 

Ta samá situace z pohledu dítěte: Máma (táta) na mě od rána jen křičí, ráno jsme zaspali, tak jsem snídal v autě, vůbec na mě neměla čas, protože celou cestu do školy telefonovala a omlouvala se někomu cizímu, že přijde na schůzku pozdě, před školou mě honem vysadila a namísto, aby mě pohladila a řekla, že mě má ráda, jak to obvykle dělává, tak řekla jen honem honem, já fakt spěchám, víš že jsme zaspali. Ve škole to byl dnes děsnej oprus, ta učitelka z fyziky je fakt hrozná, protože přestože jsem nemluvil, tak ona zase napsala poznámku mě, a to jen proto, protože mě nemá ráda. Navíc jsme psali test z matiky a ten se mi teda fakt nepovedl. Po škole jsem musel do toho blbýho kroužku, kde se učím hrát na keyboard, vlastně mě to i docela baví, ale ne dnes, dnes i ten učitel byl nějakej divnej a pořád mě opravoval, takže jsem si za celou hodinu vlastně nic nezahrál. Když jsme přišli domů, tak mi máma nedala ani svačinu, jen koukal do žákajdy a tam uviděla poznámku, že vyrušuju ve fyzice, takže mi nadala a řekla, že si mám jít dopsat ten úkol… ale já mám hlad, od rána jsou na mě všichni hnusní a ani doma to nikoho nezajímá, jen mi tu rozkazují, možná že už mě vlastně ani nemají rádi… tak jdu do pokoje, ať mám chvíli klid a naberu sílu na ten úkol, co musím dopsat.. do toho přijde máma a zase na mě křičí….

Co s tím? 

1) Zastavte se …  už víme proč i jak ,-)

2) Respektujte – Vaše dítě není Vy, nemá stejné cíle a ambice a vlastnosti a chování a… Vaše dítě je originál, stejně jako Vy. Prostě “netlačme na pilu” a “neformujme” děti k obrazu svému. Respektujme, že jsou jedineční, originální a úžasní ,-)

3) Je nezbytné vše přerušit a “BÝT” se svým dítětem. Sedněte si k němu a mluvte, začněte nahlas přemýšlet o tom, že vlastně jste dneska měli těžký den, a možná že i Vaše dítě mělo taky těžký den. Svěřte se svému dítěti s tím, jak Vám je. Není nutné popisovat detaily, ale říct třeba, dneska kvůli tomu zaspání mě šéf pokáral před kolegy, to zpoždění jsem musela dohánět celý den, fakt jsem z toho hrozně utahaná… Co u Tebe dneska, snad ses měl líp než já…

4) Naslouchejte– nechte Vaše dítě rozmluvit, samo Vám začne povídat, když uvidí, že máte čas.. a že posloucháte…naslouchejte tomu, co má na srdci.. a co Vám už možná delší dobu chtělo říct

5) Přemýšlejte – opravdu ten úkol musí udělat dnes (je na zítra?), musí ho udělat zrovna teď? nebo by třeba šlo, že byste šli společně dodělat večeři nebo vyvenčit psa a pak se na úkol podívali spolu? Dopřejte dítěti čas na to, aby mohlo “strávit” všechny ty křivdy a informace, dopřejte mu “užít si čas s Vámi”

6) Chvalte – je fajn dětem poděkovat za to, že s námi sdíleli svoje pocity, to není samozřejmost, oceňte to, že k Vám bylo upřímné a že jste rádi, že jste si o tom promluvili

 

Uvidíte, že Vaše dítě se v mžiku sklidní. Stačí na začátku jen Zastavit a nevybouchnout… Pak pokračovat v těchto jednoduchých šesti krocích ,-)

Vždycky to nebude jednoduché, budete spěchat do práce či školy, na schůzku… Přesto, Zastavte… Tak přijdete pozdě.. No a? Nebude to poprvé, co byste se omluvili z pozdějšího příchodu… Je lepší přijít pozdě s pocitem, že jsem udělal to, co je důležité, budete se cítit lépe Vy i Vaše dítě. Den Vás obou bude výrazně pozitivnější, než když byste se k něčemu z rána chtěli vracet odpoledne… Mezitím se stane další řádka věcí a ty věci na Vás i Vaše dítě budou mít úplně jiný dopad, když půjdete do práce s pocitem, že jste se svým dítěte parťácismiley

Vím, že to zpočátku bude trochu “dřina”, zažila jsem si to ,-) Vím, že to dokážete, když jsem mohla já, můžete i Vy.

 

Budu se těšit na Vaše zprávy, jak se Vám daří. Držím pěsti yes

 

Mějte báječný den.

S úctou

Vaše Sylvie

No Comments

Add your comment