+420 732 827 906
info@sylviesamsonova.cz

CO DOKÁŽE POCHVALA…

CO DOKÁŽE POCHVALA…

Také jste si všimli toho, jak moc lidé kritizují, a naopak velmi málo chválí?

Už z dob „jeskynních“ máme každý z nás v sobě zakódováno, že potřebujeme být oblíbení v kolektivu, potřebujeme být uznáváni a respektování. Jasně že v době „jeskyně“ to mělo jiný cíl než dnes, dřív to bylo proto, abychom neumřeli. Protože když nás naše „tlupa“ vyloučila (a je jedno, jaký to mělo důvod), tak sami jsme v lese neměli šanci na přežití, bylo důležité najít si útočiště, teplo, stravu, a hlavně se ochránit před zvířaty.

Dnes je situace jiná, máme kde bydlet, něco k snědku se tam taky najde, zvířata na nás na ulici hlady neútočí. Ale přesto si náš mozek „pamatuje“, že bychom se měli snažit být oblíbení ve skupině (rodina, práce, kroužek fotbalu …), že bychom měli zapadnout, aby nás nevyloučili. Právě z této snahy „zůstat na živu“ se rodí v našich hlavách to, že si na druhých všímáme zejména jejich chyb, než jejich kladů. Protože náš mozek „ví“, že když upozorníme na chybu jiného, nebude tak na očích ta chyba naše.

Proto není divu, že v obchodě při nákupu vnímáme prodavačku, kterou to evidentně nebaví a je otrávená, než abychom si všimli pokladní, která je usměvavá, všem popřeje krásný sluníčkový den a rozdává dobrou náladu už jen úsměvem.

Nebo doma – většina dámského pokolení si po příchodu domů všimne, že není vyskládaná myčka, zase jsou drobky na podlaze a psovi dochází voda v misce, namísto toho, aby si všimli, jak jejich dětem šťastně svítí oči, protože udělali nový objev (např. že voda s olejem prostě nejde smíchat), že se na ně jejich partner zamilovaně usmívá a je rád, že už má svoji ženu doma. Ale ani u pánů to není jinak, po příchodu domů si všimnou zejména toho, že dítě má upatlané tričko i tváře, že manželka i přes úsměv je děsně unavená (zase nic večer nebude)… namísto toho, aby si všimli, jak krásný obrázek jim jejich dítko na přivítanou nakreslilo, všimli si toho, že žena je sice unavená, ale děti jsou šťastné a spokojené a celý byt se leskne čistotou a dokonce i pes je vykoupaný…

Ale nejinak je tomu i v práci, šéf si všimne toho, jak „dlouho“ trval zadaný úkol zaměstnanci, všimne si toho, že na stole zaměstnance je opět děsný nepořádek (podle něj chaos), všimne si toho, že zaměstnanec přišel zase o pět minut později do práce, je podle něj málo „aktivní“…..

Namísto toho, aby si všiml, že zaměstnanec přestože možná neví přesně „jak na to“, tak všem okolo rozdává dobrou náladu, chodí do práce s chutí, ráno uvaří kolegům kafe, vyzdobí kancelář…

Přitom, když si každý sáhneme do svědomí, tak víme, že jsme rádi, když nás někdo pochválí a všimne si těch „maličkostí“ okolo, které děláme, to je to, co nás žene dál, je to „ten pocit“, že jsme ty věci nedělali zbytečně a že jsme v naší „tlupě“ potřební ,-)

Pojďme si každý den všimnou alespoň jedné „báječné“ věci u každého člena domácnosti a u některého ze svých kolegů, pojďme je pochválit, upřímně od srdce, protože tak budeme mít radost my i dotyčný ,-)

Mějte bájčné dny ,-)

S úctou

Sylvie

No Comments

Add your comment