+420 732 827 906
info@sylviesamsonova.cz

Rozvodové blues

Rozvodové blues

Ne vždy se podaří, aby se rodiče rozešli “přátelsky”. Jindy zase jsou rodiče v pohodě, ale co zbytek rodiny? Co způsobuje dětem “rozvodové blues”?

Statisky hovoří jasně, v ČR je nadprůměrná rozvodovost, překračuje hranici 50% a nejčastěji manželství končí po 3-5 letech. Avšak z pohledu rozchodu rodičů na děti je toto číslo výrazně vyšší, protože mnoho párů žije nesedaných, a tedy se jejich rozchody v těchto statistikách neprojeví.

Rozchod není příjemný pro nikoho ze zúčastněných, dotkne se nejen rozcházejících se parnerů, ale rodičů, prarodičů, sourozenců, kamarádů, případně i kolegů v práci… Ale nejvíc se vždy dotkne DĚTÍ. 

O tom, jakým způsobem zvládnout rozchod “V KLIDU” až někdy příště. Dnes se zaměříme na to, jakým způsobem se dotýká rozvod/rozchod dětí.

1) Boj máma versus táta

Už stav, že máma a táta najednou nebudou bydlet spolu pohromadě s dítětem je zásadní pro každé dítě. Rodiče jsou nenahraditelnými v životě každého z nás. Pro každé dítě, ať je mu 3, 5, 12 nebo 25 let… je rozchod rodičů “zemětřesení”. Pokud se k tomuto stavu přidá ještě to, že máma a táta se nejsou schopni dohodnout na společné péči, a to nejlépe tak, aby dítě mohlo kdykoliv za kterýmkoliv z rodičů, pak je toto pro dítě přímo “tsunami”, existuje dokonce vědecká studie, která potvrdila, že BOLEST, kterou děti v tomto případě cítí se rovná bolesti u INFARKTU. Některé děti se rozpláčou, a někomu se i svěří s tím, jak moc je bolí rozchod rodičů, jak moc je bolí, že viděli mámu a tátu jak se hádají, jak jim bylo líto, že na sebe křičí… tohle je “lepší” varianta. Dítě při ní dostane ze sebe pryč “přetlak” emocí, které se v něm hromadí, což pomůže odstranění tlaku bolesti z oblasti srdce. Bohužel však 40% dětí pláče “potajmu” a nikomu se nechce svěřit, stydí se za danou situaci, věří, že třeba se ještě něco změní a táta a máma se zase budou mít rádi, když budou hodnější – víc budou hlídat, aby včas vysypaly koš s odpadky, budou raději dělat úkoly samy ve škole s učitelkou, budou vodit sourozence do školy… Tento stav je nejhorší, který může nastat, neboť děti v těchto případech nevyplaví přebytečné emoce pryč, ale naopak si je “ukládají” u srdce, a proto tyto děti mají až o 60% větší tendenci k sebevraždám.

2) Máma a táta jsou v pohodě, ale zbytek rodiny ne

Tohle je také velmi nepříjemná situace, a ovlivnit ji mohou pouze rodiče dítěte. Tento stav už není pro dítě “tsunami”, ale je “silnou bouřskou s otřesy půdy”. Jednání přátel a rodiny je výhradně o tom, jak rodiče nastavili komunikaci, do jaké roviny rozchod položili ve svém okolí. Respektive, pokud jeden z partnerů se postaví do role “ublíženého” (a to ať už k tomu má důvod větší či menší), tak celou rodinu i přátele a okolí “popudí” proti EXpartnerovi. To by samo o sobě bylo “pochopitelné”, ale bohužel se tento stav dotýká i dětí, a na to mnozí rodiče zapomínají. Žádné dítě přeci nechce dobrovolně poslouchat o tom, jak jeho máma nebo táta jsou darebáci. Jednou z rovin je tedy fakt, že negativní nálada v rodině jednoho z rodičů vůči druhému z rodičů, působí dítěti velký stres, dítě tak bude chtít do této rodiny chodit méně a méně. Mozek dítěte tyto situace vyhodnotí jako “rizikové” a logicky se těmto situacím začne vyhýbat.

Následkem tohoto “popuzování” proti druhému z rodičů nastává někdy velmi nepochopitelný a obrovsky smutný stav, kdy rodina či přátelé jednoho z rodičů “zavřou” před dítětem svůj svět. Ze dne na den přestanou o dítě jevit zájem – nezajímají je narozeniny dítěte, Vánoce, babičky, děděčkové, tety ani strejdové už se neptají jak se mělo dítě na táboře, nevolají dítěti.. Prostě ho odstřihnou. Co to znamená? Že se celý předchozí život dítěte jen “stylizovali do role rodiny?”, že vlastně celou tu dobu hráli “divadlo”, že mají dítě rádi? Vůbec si zřejmě neuvědomují, jak “smutné a špatné” vzorce chování dítěti tímto jednáním předávají.

CO  S TÍM?

Je nesmírně důležité s dítětem mluvit = “prudit” ho tak dlouho, až mluvit začne a “dostane ze sebe ty přebytečné emoce pryč”. Pokud nepomáhají klasické otázky “co se stalo? jak se cítíš?” a to opravdu ve většině případů tak bude, tak hovor veďte tak, že se svěříte s tím, jak vás daná situace tíží, taky vás bolí, že už spolu nebudete jako rodina všichni a nebojte se říct i to, že vidíte, jak je smutné i vaše dítě a jak vás to trápí a chtěli byste mu pomoci a nevíte jak. Většina dětí se odblokuje po 10 – 20 minutách hovoru, kdy zboří tu pomyslnou zeď kolem sebe a propuknou v pláč (to je dobré znamení, začínají se odplavovat emoce), a začne o svých pocitech i mluvit..  Upozorňuji, že děti v pubertě jsou v tomhle hodně “výjimečné”, neboť svoji zeď “boří” po 30-50 minutách, takže to nevzdávejte ,-)

Něž něco uděláte, vždy se zastavte a popřemýšlejte, jaký dopad to bude mít na Vaše děti, je tak nějak “jednodušší” to udělat správně než to pak “opravovat” ,-) I když to je někdy velmi těžké, tak zahoďte svoji “zlobu”, jde to, a Vy to zvládnete, když budete chtít.

Pokud řešíte něco podobného, neváhejte nás kontaktovat, rádi Vám pomůžeme tuto situaci vyřešit tak, aby ji Vaše děti zvládli co nejlépe a do dalšího života šli opět “se ztracenou rovnováhou”.

Mějte příjemné dny, Vaše Sylvie

No Comments

Add your comment