fbpx
+420 732 827 906
info@sylviesamsonova.cz

Styky s Etiennem 6.

Styky s Etiennem 6.

Posledně jsme se podívali na to, jak může vypadat „oslovení“ té pravé či pravého, také jsme si shrnuli několik podstatných faktů a dnes se podíváme na to, jak může vypadat takové dopisování po té, co se na sebe naladíte.

 

Víte, co milují ženy i muži?

Milostné dopisy, vyznání lásky, projev citů .. nejenže každý z nás tohle prostě někdy rád slyší, ale dokonce i čte, protože pokud je to čtené, tak si to můžete přečíst kolikrát jen chcete dokola. A tedy se utvrzovat ve svých citech, ve svojí lásce a užít si naplno vše, co nová láska přináší.

Dnes bych vás chtěla inspirovat. Inspirovat k tomu, abyste se nebáli „otevřít se“ a dali najevo své city. Všichni víme, že po několikaletém vztahu už si úplně moc nedopisujeme (a to je fakt škoda). Proto si dopřejte alespoň na počátku vztahu několik úžasných řádků. A když pak ve vztahu přijdou někdy ty těžší chvilky. Tak právě tyto vzájemné dopisy mohou pomoci tomu vzkřísit zase opět na nohy tu pověstnou jiskru, kterou jste tam na začátku vztahu měli.

 

Proto jsem velmi ráda, že Poštolka dovolila nakouknout do jejich komunikace s Etiennem a mrkněte na ten milostný dopis, ze kterého se tají dech…

 

Moje milá Poštolko,

jsi tak krásná, až se mi tají dech, slova asi nikdy ani nevystihnou to, co cítím. Každou tvoji zprávu čtu několikrát dokola, hltám tvoje řádky a zamilovaně se nad nimi usmívám. Psala jsi o minulosti, proč jsme se nepotkali dřív a museli čekat až na dnešek. Myslím, že minulost byla přípravou, přípravou na den D, den kdy jsme se konečně potkali.

Zřejmě každý z nás měl prožít něco, co jsme se měli naučit, co nás mělo dovézt do bodu dnešního vnímání světa. Do bodu, kdy jsem neskonale šťastný, že jsem tě potkal a mohu ocenit nejen tvoje záhyby těla, ale i myšlenky a názory.

Někdy jsou cesty složité, jindy lepší a jindy horší, došli jsme oba na rozcestí a  doufali, že ta naše cesta bude lepší, než ty předchozí. Poštolko mě i tobě zůstalo pár jizev z minula, jizvy patří „ k boji“, jsem rád, že jsme se našli, jsi mé světlo. Světlo, které mi ukázalo cestu. Vzala jsi mě a řekla jsi pojď..

Tvá řeč těla mi už první naše setkání pověděla vše, věděl jsem, že tě miluju od prvního okamžiku, miluju, když se směješ, jak krčíš nos, když se naoko na mě zlobíš, jak ladně chodíš, jak umíš svoje boky rozvlnit, když mě jdeš svádět, jak se ti zpomalí dech, když se k tobě nahnu a jdu tě políbit, jak se na mě díváš.

Ten pohled říká vše, netřeba žádných slov.

Miluju ten pohled, kterým mě pouštíš do svého srdce, kde vidím všechny ty radosti, smutky, strachy i přání a naděje. Tak rád jdu s tebou „ruku v ruce“. Je to krásné, těším se na každé naše další „spolu”. Jsi žena, se kterou chci sdílet vše, usínat i probouzet se vedle tebe,  pozorovat tě, když spíš, když si čteš, když myješ nádobí… Vše obyčejné se s tebou stává neobyčejným. Jsem moc šťastný, že jsem tě potkal.

a odpověď…

Můj milý Eienne,

z tvých komplimentů se mi trochu točí hlava, a také nějak podlamují kolena. Přála bych každé ženě, aby alespoň jednou v životě podobný pocit souznění zažila. Pocit souznění, protože když jsem s tebou, je to jako bychom se znali už roky. Jako by naše duše byly propojené a věděly, že se zase potkají.

Když jsem s tebou, cítím v sobě klid, lásku, radost. Chodím po ulici a jen tak se usmívám. Bez důvodu, bez nutnosti. Usmívám se na cizí lidi, na kolemjdoucí, usmívám se na zákazníky, kteří k nám přijdou do obchodu, usmívám se na kolegyně i kolegy. Všichni mi říkají, že jsem jako „vyměněná“ a znovuzrozená. Mám najednou tolik energie, najednou mám pocit, že můžu zachránit celý svět. A to vše díky tobě. Děkuju, že jsi mě našel. Těším se na večer.

Tvá Poštolka.

 

Už jste napsali svojí lásce?

Drazí přátelé, pokud jste si nenapsali nikdy milostný dopis, tak to vyzkoušejte, zahoďte obavy, předsudky a strachy a hurá na to, je to skvělý nástroj, jak udržet vaše „spolu“ navždy. Mějte hezké dny Sylvie

No Comments

Add your comment